IKU: FUGUE - SOME TEMPORAL PATTERNS OTHER THAN THE FORWARD MARCH (Genot Centre, 2017)


Záměrem letos vydané kompilace Mono No Aware berlínského experimentálního labelu PAN bylo
načrtnout obrysy nikoli současného, ale spíš futuristického ambientu, konkrétně toho z jeho mnoha záhybů, který se dotýká světa dekonstruované taneční elektroniky zmutované popem. Klíčová jména labelu (Bill Kouligas, Jeff Witscher, M.E.S.H.) se na ní potkávají s queer chameleonem Yvesem Tumorem, noisovým technařem Helm nebo nedávno se objevivšími projekty Sky H1 a AYYA a všichni nabízejí překvapivé polohy ambientu, který posluchače hypnoticky vrhá vpřed a zároveň znepokojivě rozptyluje ke svým vlastním hranicím. Do stejného zvukového kontextu nyní suverénně vstupuje deska frankfurtské elektronické producentky Iku s názvem Fugue, jejíž jakákoli skladba by se na kompilaci vyjímala. Klasické téma ambientu - totiž čas, respektive otázka jak hudbou vyplnit trvání - je také u Iku šmrncnuté chladnou estetikou sebeformování na očích virtuálního světa a metodou „iniciace vlastního přerušení“. Repetice se rozmývají ve variace, u povědomého není jisté, jestli je náhodnou souhrou, krádeží (Glittertanz, They Call Me a Thief) nebo novým mýtem. Posthumanistický patos současných mutantů, jehož emblematickým znakem se stal auto-tune hlasu, je v případě Fugue jen vstupem do daleko vrstevnatějšího prostoru na hranici interiéru a exteriéru. Právě zde se inovativní sampling setkává s neodbytnými pohyby rock’n’rollových duchů, aby je postupně zpomalil na šmouhy a rozložil na fragmenty, které se teprve v tomto zastavení a návratu „před složení“ mohou stát novým intimním jazykem.

Vyšlo v A2 11/2017

Žádné komentáře:

Okomentovat